Dne 16. dubna zemřel v 87 letech muzikolog PhDr. Iša Popelka, který se významně zasloužil o vznik a realizaci Památníku Bohuslava Martinů v Poličce.
Vzpomínejme s úctou.
Před dvěma lety jsem do redakce Jitřenky posílala text o Františku Popelkovi u příležitosti jeho pětaosmdesátých narozenin (narozen 19. 2. 1933), za celý kolektiv muzea jsme mu přáli pevné zdraví a spokojenost. Dnes o něm píši znovu, bohužel však za velmi smutných okolností, neboť F. Popelka Poličku navždy opustil. Zemřel 16. 4. 2020 v požehnaném věku osmdesáti sedmi let.
Poličský rodák Iša (jak mu všichni říkali) Popelka zasvětil celý svůj profesní život propagaci díla Bohuslava Martinů. Cítil to jako povinnost, vždyť jeho tatínek, František Popelka starší (právě vzhledem ke stejnému jménu – pro odlišení - u syna zobecněla zkratka Iša) skladatele jako mladík z Poličky znal a jako amatérský hudebník, bibliofil a dlouholetý pracovník Městského muzea v Poličce inicioval a vytvářel martinůovské muzejní sbírky. Syn Iša v jeho odkaze pokračoval, zaštítěn odborným studiem. Vystudoval obor hudební věda na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně u Jana Racka a Bohumíra Štědroně (1952–57) a ukončil jej diplomní prací nazvanou Česká léta Bohuslava Martinů. Byť působil velkou část profesního života v Praze jako odborný redaktor hudebního vydavatelství Supraphon, svůj zájem směřoval vždy k dílu Bohuslava Martinů.
Již jako čerstvý absolvent hudební vědy koncipoval roku 1957 první velkou expozici o Martinů v poličském muzeu (a pak r. 1973 a 1984 její moderní podobu). V letech 1984-2000 působil jako muzikolog poličského muzea a významným způsobem profiloval a zpracoval bohaté martinůovské sbírky. Právě obnova expozice „Památník Bohuslava Martinů“ v roce 25. výročí úmrtí skladatele (1984) měla mimořádný význam pro prestiž města i muzea. Byl autorem velkého počtu výstav, článků a publikací, a především knih Bohuslav Martinů; Cesty-Proměny-Návraty (1989), Martinů a Polička (1990) a Bohuslav Martinů: Dopisy domů. Z korespondence do Poličky (1996). Iša Popelka stál také v pozadí významných martinůovských hudebních akcí: díky jemu v Poličce v roce 1994 zazněla světová premiéra Martinů skladby Podivuhodný let, k níž získal notový materiál ze zahraničí, byl iniciátorem a dramaturgem prvních ročníků festivalů „Polička 555“ (od r. 1992) a „Martinů fest“ (od r. 1996). Dle pamětníků byl uctivý, vstřícný a vtipný; já sama jsem měla možnost se s ním setkat jen několikrát v posledních letech jeho života, nadchl mne šíří svých vědomostí a přes svůj věk doslova sloní pamětí!
Jako jedna z jeho pokračovatelů na místě muzikologa poličského muzea narážím neustále na stopy působení Iši Popelky. Krom práce s výše uvedenými knihami Iši Popelky téměř denně profesně využívám jím vytvořený Soupis autografů, manuskriptů, faksimile a přidružených tisků skladeb Bohuslava Martinů ve fondech Památníku Bohuslava Martinů a hluboce se skláním před precizností jeho zpracování! Iša Popelka zanechal v Poličce nesmazatelnou stopu v propagaci osobnosti a díla Bohuslava Martinů, budiž mu za to navždy neskonalý dík!
Doc. Monika Holá, muzikoložka CBM
