GALERIE V RADNICI - SBÍRKY STARÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ
Městské muzeum a galerie Polička zintenzivnilo práci na přípravě expozic, restaurováním sbírek a doplňováním kolekce moderního umění. Dne 25. 6. 1994 byly slavnostně otevřeny staré expozice galerie. V prvním patře jsou dvě expozice starého umění:
1. Staré umění na Poličsku - od gotiky do 19. století.
Gotické období zastupuje kamenný reliéf hlavy Krista Spasitele z kostela sv. Jakuba v Poličce a „zázračná“ socha sv. Kateřiny ze stejnojmenné obce u Poličky; renesanci pak soubor dřevořezů z Melantrichovy bible. Obrazy a sochami hojně zastoupené barokní období dokládá bohatství města; připomenout je třeba alespoň model sochy sv. Jana Nepomuckého z poličského náměstí od Jiřího Pacáka, anděla z křížové cesty okolo kostela sv. Jakuba od Františka Pacáka, porcelánové plastiky z Nymphenburku od poličského rodáka Dominika Aulíčka a mědirytiny morového sloupu od Michaela Rentze. Kvalitní měšťanské portréty představují tvorbu 19. století. Dalším poličským rodákem byl Vojtěch Eduard Šaff, jehož plastiky z 19. století náležejí akademickému proudu a z počátku nového století pak již k secesi. Součástí prohlídky je i gotická a barokní kaple.
2. Obrazová galerie rodu Hohenemsů - ze zámku Bystré u Poličky.
Rakouský rod Hohenemsů je srovnatelný s našimi Pernštejny. Několik generací válečníků připravilo podmínky pro nejslavnějšího člena rodu Jakuba Hannibala z Hohenemsu (1587), který díky tomu, že byl synovcem papeže Pia IV. (Medici) dosáhl funkce generálního kapitána na papežského vojska a v římském Theatro Vaticano uspořádal svatbu (s množstvím vzácných hostů a 50 000 diváky!) s Hortensií Boromejskou, sestrou kardinála Karla Boromejského (prohlášeného později za svatého). Obraz Zahradní hostina Hohenemsů, z roku 1578, je se svými 54 osobami nejrozsáhlejším skupinovým portrétem mimo italské území. Jakubův syn Mark Sittich IV. se stal salcburským arcibiskupem a významným stavebníkem. Hohenemsové vyměnili v roce 1708 s Liechtensteiny své panství Vaduz za panství Bystré a tím se usadili v Čechách, v sousedství poličského panství. V roce 1868 vymřel rod, jehož poslední členky významně zasáhly do českých a moravských kulturních dějin.
Městské muzeum a galerie Polička na začátku sezóny představilo upravenou expozicí v druhém patře radnice. Expozice je zaměřena na autory, kteří se v Poličce a na Poličsku narodili, nebo zde žili, a kteří svým významem překročili hranice regionu.
První prostor je věnován tradičním krajinářům Vysočiny od 10. do 60. let. 20. století. František Bukáček svoji pozornost zaměřil na krajinomalbu a hlavně zátiší a květiny. Rudolf Hanych napětí v krajině rád vyjadřoval vysokým nebem s mraky. Jan Honsa náležel k předním českým krajinářům. Josef Jambor maloval na Českomoravské vysočině. František Cína Jelínek působil na Křižánkách. František Kaván maloval v Železných horách i na Vysočině a o jeho tvorbu byl velký zájem, který mezi sběrateli trvá dodnes. Kavánova první manželka má na centrálním hřbitově náhrobek Děvče s liliemi od sochaře Františka Úprky. Karel Kupka maloval v jižních Čechách, na Šumavě a Vysočině. Obrazy má mj. v městském úřadu a bývalé městské spořitelně v Poličce. Gustav Porš se usadil ve Skutči ve vile projektované poličským stavitelem Bohuslavem Šmídem. Ve své době byl oblíbeným autorem a jeho díla zakupovala řada institucí – mimo jiné městský úřad a spořitelna v Poličce. Josef Václav Síla se skrze malbu přírody snažil zobrazit vyšší kosmický řád, hlubší vztahy mezi věcmi, věčné, stálé, neměnné, vždy platné, vztah mezi prostorem a časem. Vladimír Šindler měl nejoblíbenější techniku dřevoryt a později litografii. Rudolf Vejrych rád pobýval v Kozlově u České Třebové, kam do domku Maxe Švabinského zajížděl i Bohuslav Martinů.
V další místnost představuje Eva Vlasáková instalaci Julietta aneb Snář - Pocta Bohuslavu Martinů. Při vzniku byla použita zrcadla k rozšíření prostoru, ale i tradiční metoda fresky malované na zeď a klenbu.
Ve třetím sálu je moderní umění (abstraktní tvorba a návrat figurace, 60. léta 20. století až současnost). Bořivoj Borovský je inspirován oblaky Vysočiny, Veronika Šrek Bromová představuje velkoformátové fotografie, Pavel Herynek plastiky, Ludmila Jandová obraz vtahující diváka do magického středu, Jan Lichtág realistickou a abstraktní podobu letícího času (jezdce), Marek Rejent kameny, nejznámější poličský malíř Zbyšek Sion abstraktní i groteskně figurální obrazy, Miroslava Zychová vymykající se dobovým proudům a Jiří Štourač s návratek ke klasické figuře..
Otevřeno je do konce září od úterý do neděle, průvodce má stanoviště v muzeu, odkud s návštěvníky odchází.
Větším skupinám doporučujeme se předem objednat.
