Procházky Hyde Parkem, výlety do Alp nebo soukromí domova v Americe, Pařízi či Švýcarska. Světoznámý hudební skladatel a poličský rodák Bohuslav Martinů procestoval skoro celý svět a vy máte jedinečnou možnost prohlédnout si poprvé vystavé fotografie ze života slavného velikána.

Bohuslav Martinů se narodil roku 1890 ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce rodičům Karolině a Ferdinandovi Martinů. Otec pracoval v té době jako pověžný, strážce města proti ohni. Již v útlém věku Bohuslav jevil známky talentu, vášni a citu k hudbě. V patnácti letech vedly jeho kroky na konzervatoř do Prahy. Okolo roku 1920 odešel mladý a nadšený hudebník do Paříže, kde později poznal i svojí životoní lásku, budoucí manželku Charllotte. Doba jim ale nepřála a manželé Martinů museli roku 1941 utéci před nacisty do Ameriky. I zde skladatel našel své místo a stal velice rychle vyhledáváným a uznávaným. Jeho životní cesta zde ovšem nekončila. Následovalo několik let zpátky v Evropě. Roku 1959 umírá Bohuslav Martinů ve Švýcarsku, kde byl i pochován. Teprve až po dvaceti letech se podle poslední vůle manželky Charllotty podařilo převést jeho tělo do Poličky do rodinné hrobky.

A právě z těchto životních cest jsou vystavné fotografie. Nejčastěji jde o soukromé fotoamatérské záběry z rodinného prostředí či z okruhu přátel. „Městské muzeum, jehož organizační složkou je Centrum Bohuslava Martinů, má ve svých bohatých sbírkových fondech i rozsáhlou kolekci fotografií hudebního skladatele, poličského rodáka. Část fotografií je notoricky známá a pochází jak z věhlasných fotoateliérů Josef Sudek, František Drtikol atd., tak lokálních ateliérů Klesl Polička, Leeder Polička i od neznámých fotoamatérů a přátel B.Martinů,” uvádí kurátor výstavy PhDr. David Junek. “Byla však nalezena i nepublikovaná díla, která jsou nyní ve sbírkách poličského muzea. Díla řádně značená a chráněná z titulu autorského práva nejsou předmětem nynější výstavy. Na výstavě jsou představena díla neznámých fotoamatérů. Martinů je zde často zachycen na momentce z výletu či v zahradě. U skupinových snímků portrétovaní požádali o zmáčknutí spouště někoho, kdo mohl poté na záběru chybět,” dodává muzikoložka Doc. Monika Holá, Ph.D.